Naše dobrodružství z oddělení E začalo pod zataženou oblohou, kdy jsme s úsměvem nastoupili do autobusu. Nebe nás sice chvíli napínalo, ale my jsme byli připraveni čelit čemukoli. I když někteří z nás seděli na vozících, cesta do Smetanových sadů byla plná očekávání a radosti. Jakmile jsme dorazili, mraky se rozplynuly a park nás přivítal svou zelení, jako by se příroda sama rozhodla zpříjemnit nám den.
Smetanovy sady se staly naším malebným útočištěm. Vozíky se lehce pohybovaly po pěšinkách, a jak jsme projížděli pod stromy, cítili jsme, že nás park obklopuje svou klidnou krásou. Slunce se na nás nakonec usmálo a my jsme si vychutnávali každý okamžik – kolemjdoucího pana páva, vůni čerstvého vzduchu, šum listí a tiché rozhovory, které nás provázely po celé cestě.
A pak přišel čas na sladkou tečku. Zastávka v restauraci Fontána byla jako odměna po krásné procházce. Dortíčky a kávičky nám lahodily, zatímco smích a srdečné rozhovory se linuly od stolu. Ani vozíky nám nemohly zabránit v tom, abychom si užívali každou chvíli – ba naopak, přidávaly naší skupině něco výjimečného.
Na fotografiích se odráží všechny ty drobné radosti, které jsme společně zažili. Úsměvy, laskavé pohledy a pocit sounáležitosti. I když se počasí zpočátku snažilo být proti nám, den se proměnil v zážitek plný krásy a prožitku okamžiku bytí v jakémkoliv věku. Výlet do Smetanových sadů bude vzpomínkou, která se s námi ponese dlouho a tyto fotografie berme jako tichého svědka naší radosti ze života.